Sklářská huť

Snadno dostupné křemité písky těžen.é z tzv. rudických vrstev jako surovina k výrobě skla i dostatek vhodného dřeva v lese k výrobě drasla a dřevěného uhlí jako paliva umožnily vznik sklářské huti. Stávala nedaleko Býčí skály v Josefovském údolí při silniční křižovatce Josefov-Olomučany-Křtiny. Není přesně známo, kdy vznikla. Ř. Wolný uvádí (1837), že existovala již ve 14. a 15. století. Jisté je, že kolem roku 1660 byla sklárna v provozu. Majitel panství Karel Eusebius z Lichtenštejna ji zřídil pro využití jinak neprodejného dřeva. Skláři byli povoláni z jiných podniků. Sklárna vyráběla všechny obvyklé druhy skla. Dokazují to nálezy zpracované i nezpracované skelné hmoty. Zvláštní proslulosti dosáhla výroba jemných sklenic, které byly vyváženy do Prahy, Augšpurku, Norimberka a Vratislavi.

Sklářská huť zanikla pravděpodobně v letech 1747 až 1750 v důsledku obecné krize českého sklářství. Na jejím místě byla po roce 1750 zřízena salajna (draslovna), která zanikla koncem 18. století.

Existence sklářské huti byla potvrzena částečným odkrytím pozůstatků v roce 1973.

Dvojice huťských rybníků

Na počátku 18. století byly vybudovány dva rybníky pro zajištění plynulého zásobování vodou blízkého hamru a mlýna. Později zajišťovaly dostatečné množství vody pro huť Františku. Do dnešní doby se zachoval pouze jeden rybník před hájovnou. Hráz druhého rybníka byla narušena přeložením trasy silnice.