Nejstarší zmínka o vysoké dřevouhelné peci situované v údolí při silnici pochází z roku 1743. Vysoká pec vyráběla surové železo, z něhož bylo jednak odléváno lité zboží ve slévárně při peci, nebo byly odlévány tzv. housky, které byly dále zpracovány v kujnicích výhních v Adamově. Železná ruda byla dodávána z povrchových dolůz okolí Babic a Olomučan. Výroba se orientovala na dodávky pro vojenský arzenál (děla, dělové koule).
Kolem roku 1797 byla vysoká pec po požáru znovu vystavěna a v 30. letech 19. století byla huť dále modernizována. Původní vysoká pec v huti patřila k typu tzv. belgických pecí, které umožňovaly nepřetržitou výrobu surového železa. Byla asi 8 m vysoká a měla mohutnou kamennou obezdívku s dutým pracovním prostorem uvnitř, ve kterém byla vytvořena ohnivzdorná vyzdívka pece se šachtou, sedlem a nístějí.
Poslední úpravu prodělala vysoká pec roku 1840, kdy byla zvýšena na 10 m. Zdokonalení pece přineslo zvýšení výroby, takže roku.1848 vykazuje slévárna hutě roční výrobu 40000 centů železa. V huti se vyrábělo zařízení různých výroben a součástí strojů, později šlo o běžnou produkci, v níž bylo stále častěji zastoupeno lité zboží.
Roku 1846 a 1847 byla znovu vysoká pec přestavěna. Podnik byl modernizován, avšak hospodářská krize v 70. letech 19. století a potíže se zásobováním palivem vedly k postupnému omezování výroby a konečně roku 1874 k jejímu úplnému zastavení a zrušení huti.
Z huti se zachovala dřevouhelná pec, menší pece pro pálení vápna, systém navážecích ramp, budova modelárny a obytné domky. Od roku 1971 je areál bývalé huti včetně okolních budova Švýcárny vyhlášen státní technickou rezervací ČR a bylo přistoupeno k její rekonstrukci.
Byla postavena ve 40. letech 19. století v blízkosti huti jako hostinec, při němž měly být zřízeny struskové lázně a cizinecké byty. Později známá výletní restaurace hojně navštěvovaná v období provozování pěší turistiky a výletů. Rozvrh průčelí budovy si beze změny dochoval původní pozdně klasicistní vzhled s romantickým užitím lidové hrázděné architektury.