Dubové bučiny a typické bučiny

Se zlepšujícími se vlhkostními poměry se nápadně zvyšuje výška stromů, přibývá buku, dub téměř mizí, přibývá jedle a ve žlebu i pěkné kleny. Z kyselých dubobučin přecházíme do dubových bučin. S měnící se výškou porostu a jeho druhovou skladbou mění se i jeho podrost. Málo náročné druhy z podrostu mizí a dominantní bika hajní (Luzula nemorosa) dostává náročnější průvodce: mařinku vonnou (Asperula odorata), plicník lékařský (Pulmo¬naria officinalis), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), krtičník hliznatý (Scrophularia nodosa), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium) aj.

Směrem ke žlebu s přibývající vlhkostí a hloubkou půdy přecházejí dubobučiny v typické bučiny. V podrostu zde nastupují netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tan,gere), kapraď samec (Dryopteria filix-mas) i papratka samice (Athyrium filix-femina), okrotice mečolistá (Cephalanthera ensifolia), hluchavka žlutá (Lamium galeobdolon), čarovník pařížský (Circea lutetiana), pryskyřník kosmatý (Ranunculus lanuginosus) atd., tedy byliny, které v krátké vzdálenosti převládnou a nahradí dominantní traviny, které předtím charakterizovaly dubové bučiny.